Nezávislé hry

Máte pocit, že v posledních letech vznikají kvanta principiálně stejných her? Zdá se vám, že jde ve valné většině případů o jednu a tu samou písničku na staré a dávno ohrané téma? A vůbec, že herním tvůrcům tak nějak dochází dech, nápady a jejich dílka postrádají nutnou dávku kreativity, inovací a novátorství? Stejný názor jako vy mají tisíce lidí z celého světa, ale naštěstí existuje jedna úniková cesta, jak z celého problému ven - nezávislé hry.

Co to jsou nezávislé hry?

Pokud se někdy rozhodnete tvořit počítačové hry, nemáte mnoho možností, jak dosáhnout naplnění svých cílů a jak dělat práci, která vás baví. Buď se můžete nechat zaměstnat do již stabilně fungujícího vývojového týmu, kde ovšem prosazení vlastních myšlenek a nápadů má stejnou pravděpodobnost jako případná cesta vaší osoby na planetu Mars, nebo je možné se vydat vlastní cestou. Ta bude v mnoha případech velmi trnitá, problematická, v jejím průběhu několikrát zaškobrtnete, můžete si i velmi ošklivě rozbít pusu, avšak na konci (tedy, pokud vytrváte) na vás čeká kýžené ovoce - hra, kterou jste si v minulosti vysnili, celou ji svépomoci vytvořili, nikdo vám do ní nemluvil a vy jste byli při vývoji nezávislí.

V pravém slova smyslu lze tedy nezávislost vidět v absolutní tvůrčí svobodě, která je podmíněna absencí určitých konkrétních podnětů z vnějšku, které by vás při vývoji nějakým způsobem ovlivňovaly. Ač to může znít velice prostě, dosažení toho je často velice obtížné. Důvodů pro to je několik.

O peníze jde až na prvním místě

Problémem číslo jedna, který se týká nezávislých her, jsou samozřejmě peníze. Neplatí to pouze o hrách, ale pokud se něčemu chcete věnovat naplno a mít to jako své zaměstnání, je třeba to adekvátně ocenit, protože upřímně řečeno slávy a úspěchu se nenajíte. Nicméně i přesto se najdou tací, kteří se do naplnění svých snů pouštějí i když žádné chechtáky nemají. Jsou to blázni? Možná. Možná taky jen věří ve své schopnosti, myšlenky a ideály, prostě doufají, že ten jejich nápad je tím pravým, co šourající se herní scénu nakopne tím správným směrem. Jestliže si vezmete na pomoc lupu a atlas světa (už máte oboje při sobě?) a začnete zkoumat píď po pídi nezávislé vývojáře z domova i ze světa, dojdete k závěru, že je možné mezi nimi vysledovat několik různých modelů fungování.

Nezávislost přechodná

Být světově úspěšným vývojářem a prodávat miliony titulů, to je snem nejednoho vývojáře. Avšak ne těch, kteří smýšlejí v souladu s prapůvodní ideou nezávislých her jako takových, tedy nějakým způsobem obohatit žánr, přivést na svět revoluční novinku či vytvořit něco, co tu zatím nebylo. U mnoha týmů je ona nezávislost pouze jako jakýsi mezistupeň k absolutní profesionalizaci (čti: komercionalizaci) a toto období trvá do okamžiku, než se najde někdo, kdo otevře naplno kohoutky u svého bankovního konta a do týmu napumpuje dostatečné množství peněz. Předtím, než k tomu dojde k nalezení toho pravého mecenáše, si autoři vývoj hry financují z vlastních kapes, půjčují si od rodičů, kamarádů, případně berou úvěry od bank. Do této skupiny spadají třeba španělští Pyro Studios (Commandos) nebo čeští Bohemia Interactive Studio (Operation Flashpoint). Dělat hry pro masy lidí je sice hezké, ale to je jen první krok k dekadenci a zabředávání do žumpy tekoucí středním proudem.

Nezávislost vyžadovaná

Existují však i vývojáři, kteří nezávislost berou jako samozřejmost a nechtějí se jí za žádnou cenu zbavit. Navenek to na někoho může působit jako póza, ale oni asi dobře vědí, proč tak činí. V několikačlenném týmu s menším množstvím financí sice práce ubíhá pomaleji, ale v případě úspěchu se koláč dělí na méně částí, takže se více najíte. Přímo ukázkovým příkladem tohoto modelu je firma Introversion Software, která má na svém kontě pouhé dva tituly, ale o to více jsou mezi komunitou skalních hráčů respektovanější. V roce 2001 se totiž tito britští hoši blýskli simulací hackerského života jménem Uplink (stovky tisíc prodaných kusů) a nyní se po více jak čtyřech letech o zájem hráčů uchází graficky a koncepčně neotřelá strategie nazvaná příznačně Darwinia. Ta sice průměrného hráče kvůli svému originálnímu (leč velmi spartánskému) vzezření asi příliš neosloví, avšak mezi fajnšmekry se jí dozajista královského přijetí.

Nezávislé hry jako vedlejšák

Zatímco výše jsme se bavili o lidech, kteří tvorbu her berou jako své povolání, vedle nich je nemalé procento těch, kteří mají vývoj jako dobrý zdroj přivýdělku. Řeč je v tomto případě o tvůrcích nejrůznějších shareware her a titulů prodávaných za sníženou cenu, tzv. budgetů. Abychom si to lépe představili stačí jmenovat kupříkladu české Berušky 2 od týmu Anakreon. Na těch se po večerech či při studiu podílela skupinka lidí, kteří si nakonec splnili svůj sen - vydali hru jako "krabicovku" a v současné době si ji každý může koupit v obchodech. Každopádně tento model není v našich končinách příliš častý, neboť tvůrci se raději v běhu vydávají na kratší tratě a produkují větší množství menších titulů, které šíří svépomocí přes internet formou shareware. Z českých tvůrců jsou v zahraničí relativně hodně známí Rake in Grass, jejichž titul Jets 'n' Guns sbírá jedno ocenění za druhým a komunita fandů této retrostřílečky se každým dnem bezutěšeně rozrůstá. Z dalších domácích talentů stojí za zmínku také SleepTeam, kteří provozují internetový portál I Wanna Play a nabízejí skrze něj za poplatek plné verze svých her (resp. hry týmů, které s nimi spolupracují).

Zpátky tam, kde to všechno začalo

Daleko nejpočetnější skupinu vývojářů zaujímají všichni ti, kteří tvoří hry pouze pro svou potěchu, pobavení svých blízkých či pro zisk uznání od komunity. Výtvory takovýchto autorů jsou většinou šířeny jako freeware, tedy zdarma. Ve valné většině případů spadají do této kategorie studenti nebo jiní lidé tvořící hry ve svém volném čase. Ti všichni jsou hnáni touhou si něco dokázat, něco se naučit, potěšit svým výtvorem rodinu, popřípadě získat uznání od komunity. A to všechno prosím bez jakéhokoliv nároku na zisk. Sice se v dnešní době říká, že zadarmo ani kuře nehrabe, ale jak vidno, není tomu naštěstí tak…Jinou otázkou je však kvalita produkovaných titulů, protože některé nestojí ani za příslovečnou zlámanou grešli. Právě proto nelze celou tuto doktrínu generalizovat a jednoznačně označit všechny nezávislé vývojáře za inovátory a průkopníky. Ono je to vlastně obdobné jako v literatuře, kde lze najít vedle spousty krásné literatury kopy braku. V poslední době však naštěstí je vidět určitý posun, kdy si lidé začínají uvědomovat, že nemá smysl se hnát za dokonalým technickým zpracováním, ale raději se věnují pilování vlastní hratelnosti, game-designu a dalších podobných věcí, které mají zásadní vliv na vlastní prožitky při hraní.

Vývoj her vás nenaplňuje? Dělejte hry!

Předcházející tvrzení může znít jako nesmysl, ale jak se záhy přesvědčíte, je až do posledního písmenka pravdivé. I vývojář je totiž jen člověk mající city a touhy, které nelze potlačovat. Ne, teď skutečně nemluvíme o sexualitě, ale o kreativitě a vlastním tvůrčím duchu, jenž brázdí tělo každého lidského jedince. Pokud děláte hry na profesionální úrovni a živíte se jimi a i přesto cítíte, že vaše invence je limitována velkým počtem spolupracovníků nebo potlačována současnými trendy, nabízí se jako vhodná možnost seberealizace založení vlastního nezávislého týmu, tvořícího hry pro svou potěchu. U nás takových uskupení funguje několik a jako jeden příklad za všechny stačí jmenovat DigitalMonks, v němž figurují zaměstnanci brněnských Illusion Softworks. Pro někoho to možná zní překvapivě, ale je tomu skutečně tak. Vždyť i třeba takový pekař po skončení pracovní doby může péct koláče, na které má chuť. Avšak jakmile bude třeba vytvořit na zakázku dort o pěti patrech, musí si přizvat pomocníky, jelikož by to sám nezvládl.

Někde na pomezí mezi mezi komercí a nezávislostí můžeme najít týmy produkující reklamní hry a upřímně řečeno pro někoho to může být řešení rozporu, zda pracovat jako profesionální vývojář, či zůstat v undergroundu a tvořit na vlastní triko. Jak je toho dosaženo? Inu, poměrně snadno, protože společnosti vytvářející reklamní hry na zakázku dostanou za svou práci adekvátně zaplaceno a navíc mají do jisté míry volnou ruku při realizaci zadání. Samozřejmě, že ne vždy tomu tak je a klient může přijít s poměrně jasnou představou, avšak to k tomu patří a nalezení společného řešení a přesvědčení, že "hra s neotřelým námětem zvedne prodejnost o 50%" leží na bedrech vašich obchodníků.

Chtě nechtě se dříve či později dostane na mysl otázka, proč na komerční scéně dochází k tomu, co bylo řečeno v úvodu článku, tedy zabředávání do plytkých témat, cyklování v bludných kruzích a obecné neochotě vydávat tituly, které se tak trochu vymykají zažitým tradicím. Za vším ale nehledejme ženu, v tomto případě za to můžou zase peníze. To ne, že by vydavatelé neměli snahu pomoci zajímavě vypadajícím průkopnickým projektům, ale důležitou roli hraje váš kredit, jméno, respektive vaše dosavadní portfolio. Myslíte si, že kdybyste vedli malý tým lidí, přišli za vydavatelem s něčím, jako je Spore a současně se nejmenovali Will Wright, vůbec by se vámi zabývali? Ale kdeže, vy naivkové! Je to samozřejmě škoda a každý, kdo se snaží konzervativnímu trhu nabídnout něco netradičního, jakoby strkal ruku do tlamy krokodýla a tajně spoléhal na to, že nestiskne. On je obecně tento problém nešvarem téměř celého zábavního průmyslu. V Hollywoodu vám taky nikdo nedá jen tak několik desítek milionů dolarů jen proto, že máte za sebou jeden nezávislý film a druhý, "který by měl být komerční bomba, věřte mi", rozpracovaný. Mladí tvůrci si své místo k výsluní musí tvrdě odedřít.

Dá se kvalita nezávislých her objektivně posoudit?

Jelikož jsou nezávislé hry do značné míry specifickým fenoménem, nedostává se jim v herních magazínech přílišného prostoru (tedy až na čestné výjimky potvrzující toto pravidlo), což je skutečně velká škoda. Sem tam se totiž objeví ryzí klenot, o němž se kvůli nezájmu široce zaměřených herních médií většina lidí ani nedoví. Nezávislým hrám tak se povětšinou věnují jen specializované servery, na které běžní konzumenti dnes a denně nechodí. Z tohoto důvodu se všechny snahy o nějaké zmapování, či představení indie her širší veřejnosti musí jen s povděkem kvitovat. Asi nejznámější akcí spojenou s nezávislými hrami je Independent Games Festival (IGF), pořádaný každým rokem v březnu souběžně s Games Developers Conference. Letos v americkém San Francisku proběhl jeho již sedmý ročník a rozhodně bylo na co se dívat. Festival nezávislých her jako takový je rozdělen na dvě části, a to IGF Competition (regulérní soutěž) a IGF Student Showcase (studentské prezentace). Vlastní soutěž se navíc větví na skupiny Web/Downloadable (velikost do 15 MB) a Open (cokoliv nad 15 MB) a pravidla nejsou nijak striktní, takže šanci dostane opravdu téměř každý. Celková hodnota cen pro každou ze zmíněných kategorií je pěkných 20 000 $. Porota posuzuje přihlášené projekty z hlediska nejvíce inovativního přístupu v jedné ze tří oblastí - game-designu, zpracování a zvuku. Vítěz každé kategorie si odnese šek na 1000 $. Další cenu stejné hodnoty udělují vybranému titulu diváci, no a konečně poslední a vůbec nejdůležitější titul "Nezávislé hry roku" a pěkných 15 000 $ si odnese ten, komu bude přiřčena cena Seamuse McNallyho.

Přínos celé akce možná není na první pohled patrný, avšak svou neoddiskutovatelnou hodnotu dozajista má. Všichni účastníci IGF se mohou svým projektem jen zviditelnit a hlavně navázat kontakty s mnoha jinými, podobně smýšlejícími lidmi. Ba co víc, někteří "nezávisláci" dostanou možnost prosadit se i na ve vodách komerční sféry. V minulosti se to povedlo například firmě Vicarious Visions, která po vítězství v roce 1999 začala rychle expandovat a k dnešnímu dni má na kontě celou řadu titulů napříč existujícími platformami včetně xboxové verze hitu Doomu III. Z letošních vítězů nesmíme opomenout autory povedené hříčky Alien Hominid, kdy se jejím tvůrcům dostalo té cti portovat své flashové dílko na konzole PlayStation 2, Xbox a GameCube. A to se tvrdilo, že flashové hry mimo internet nemají budoucnost...

Uspořádat soutěž podobného rozsahu jako IGF by v našich podmínkách mohlo být jako holé šílenství. Každopádně i u nás mají nezávislé hry dostatek fandů, čehož důkazem může být i nově vzniklá Koncept revue, kterou iniciovali vývojáři sdružení kolem serveru České Hry. Primárním úkolem soutěžících bylo vytvořit nápaditý, inovativní či jinak netradiční příspěvek na téma "útěk". I přesto, že se jednalo o první kolo soutěže, která u nás nemá obdoby, objevilo celkem 9 projektů, jejichž autoři si nakonec rozdělili ceny za více jak 250 000 Kč.

Nezávislost až do konce?

Jak z výše uvedených řádků vidno, nezávislé hry ani v nejmenším nejsou jen lacinou zábavou pro bandu šílenců. V našich podmínkách se jimi zatím z dlouhodobé perspektivy nijak uživit nedá, ale na druhou stranu to může být pro někoho vhodná alternativa ke stále se opakujícím námětům z řad komerčních her. Nicméně je třeba si správně vybírat a nepozřít vše, k čemu se dostanete, mohlo by vám z toho být mnohdy pěkně špatně.

Navíc možná se to nemusí zdát, ale nezávislé hry žijí v úzké symbióze s hrami komerčními. Demagogicky tvrdit, že budoucnost má pouze ta či ona skupina, by bylo skutečně krátkozraké. Nezávislé hry velkou měrou ovlivňují ty komerční a naopak, ač to možná není tak úplně zřejmé. My, jako hráči, můžeme jen doufat, že že tvůrci (a hlavně vydavatelé) se nebudou bát experimentovat a budou z rukávu sypat jeden originální nápad za druhým. Možná je toto přání jen utopický výkřik do tmy, ale co kdyby, třeba naše volání někdo uslyší.